Prozaik, dramatik, nadaný schopností živého vypravěčství, autor knih pro mládež. Studoval na klasickém gymnáziu v Příbrami, pak v Praze na filozofické fakultě. V letech 1937-42 byl kulturním redaktorem Lidových novin, po osvobození přešel do deníku Práce, 1948-52 byl šéfredaktorem Lidových novin, 1948-56 předsedou Svazu če. Spisovatelů, 1969 šéfredaktorem Světa práce, poté pro vážné choroby odvolán. Přispíval od 1932 do časopisů a novin (Studentský čas, Právo lidu, Mladá kultura, Lidové noviny, Práce, Rudé právo, Literární noviny, Nový život). Popularitu si získal hned prvním románem Městečko na dlani, v němž využil příběhů ze života obyvatel svého rodného kraje, horníků, drobných řemeslníků a obchodníků. Podařilo se mu smísit věci skutečné a neskutečné, po slohové stránce překvapil živým podáním hovorové řeči. Mísení pohádkových a reálných prvků je typické pro celou jeho tvorbu. (např. Putování Petra Sedmilháře). Tématikou i metodou ojedinělý je román Živá voda. V knize povídek Němá barikáda použil opět Drda typ vyprávění, blízký hovorovému projevu. Předností Jana Drdy je jeho jadrný humor, básnický obrazný jazyk, rušná dějovost a výrazně jednoduchá realistická kresba postav a volba situací.
Díla:
Městečko na dlani (1940), Živá voda (1941), Jakož i my odpouštíme
(1941), Magdalenka (1941), Putování Petra Sedmilháře (1943), Sochař
J.Kavan (monografie, 1943), Malíř K. Černý (monografie, 1943), Svět
viděný zpomaloučka (1943), Hrátky s čertem (1946), Listy z Norimberka
(1946), Němá barikáda (1946), Kuřák dýmky (1948), Krásná Tortiza
(1952), Romance o Oldřichu a Boženě (1953), Dětství soudruha Stalina
(1953), Horká půda (1955), České pohádky (1958), Jednou v máji (1958),
Dalskabáty, hříšná ves, aneb Zapomenutý čert (1960), Jsou živi,
zpívají (1961),
posmrtně : Posvícení v Tramtárii (pohádky, 1972), Hastrmani (1973).