na úvod
výběr dalších životopisů

Milada Horáková (1902 - 1950) - životopis


Milada Horáková se narodila v Praze 25.12.1902 jako Milada Králová.
Byla silně vlastenecky založená, toužila po svobodném českém státě, což ji nakonec stálo život. Byla velmi kultivovaná, inteligentní a spravedlivá, za své ideály bojovala ze všech sil.

Studovala gymnázium, ale díky své účasti na protirakouské demonstraci byla vyloučena. Odmaturovala až po válce a poté vystudovala právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Pracovala jako sociální pracovnice v Červeném kříži, přijala myšlenky T.G.Masaryka, jehož myšlenkami se hájila i v komunistickém procesu proti ní, v roce 1950.
Působila v ženské národní radě, bojovala za práva žen, řešila sociální otázky nejen u nás, ale i ve Francii, Anglii a dalších zemích.
Velmi těžce nesla okupaci českých zemí. Vstoupila do řad domácího odboje společně s manželem ing. Horákem. Později se podílela na zpracování sociálně právních partií budoucí československé ústavy.

Horáková pomáhala rodinám uvězněných mužů a žen a aktivně pracovala v odboji. Společně se svým mužem pak byla v roce 1940 zatčena a uvězněna. Ani mučení a výslechy Miladu Horákovou nezlomilo a neodklonilo ji od jejích ideálů svobody a rovnosti.
Po osvobození vstoupila do politiky a pracovala ve vedení národně socialistické strany. Stala se poslankyní za České Budějovice a byla zvolena předsedkyní Československé rady žen.
Vzhledem ke svému sociálnímu cítění se Horáková snažila prosadit svoji koncepci v sociální a ženské otázce, preferovala demokracii, ctila ústavu a díky tomu se stále častěji dostávala do konfliktů s komunisty.

V roce 1948 Horáková otevřeně vyzvala k odporu, tajně se sešla se Zenklem, Ripkou a dalšími stejně zaměřenými politiky. Otevřeně vystoupila proti E. Šlechtovi a A. Neumannovi, kteří spolupracovali s komunisty, otevřeně kritizovala komunistický režim v rukou jeho hlavních představitelů .
Byla zbavena všech funkcí, neustále sledována a nakonec v roce 1949 spolu s dalšími zatčena tehdejší Státní bezpečností.

V ruzyňské věznici byla Milada Horáková vyslýchána a mučena, nucena k přiznání přípravy státního převratu a kontaktů s americkou rozvědkou.
STB vyslýchala všechny zatčené a neustále rozvíjela nové a nové nesmyslné teorie tak, aby všichni obvinění mohli být odsouzeni k co nejtěžším trestům. Proces byl zinscenován od začátku až do konce a byl ubohým představením komunistické moci, jejíž zvůli byli mnozí nepohodlní politici vystaveni. Do očí bijící a demagogické obvinění nakonec posloužilo svému účelu.

31.5. 1950 začalo soudní přelíčení. Ačkoli někteří obvinění úmyslně vybočili z předepsané výpovědi, kterou byli mučením ve věznici donuceni přednést, proces již nešlo zastavit. Miladě Horákové se do výpovědi, kterou měla předepsanou STB, podařilo zahrnout několik vět, které vycházely z jejího přesvědčení a kterými jasně dává najevo, že zůstává neporažena a stále přesvědčena o své pravdě. Její závěrečná řeč, kde zazněla slova: „… trvám na svém přesvědčení…“ zněla jako výkřik do tmy, kde jsou všichni slepí.
Děsivé na celém procesu bylo i to, že lid, jemuž byla dr.Horáková mnohem blíž, než její tehdejší věznitelé, žádal pro Miladu Horákovou smrt.

Rozsudky byly vyneseny 8. června 1950.

Dr. Milada Horáková – trest smrti
Z. Kalandra – trest smrti
J. Bouchal – trest smrti
O. Pecl - trest smrti
F. Přeučil – doživotí
A. Kleinerová - doživotí,
J. Nestával – doživotí
J. Hejda – doživotí
B. Hostička - 28 let
Z. Peška - 25 let
J. Křížek - 22 let
F. Zemínová - 20 let
V. Dundr - 15 let

Odsouzení na smrt podali po rozsudku žádost o milost prezidentu Gottwaldovi. Jen stále hrdá Milada Horáková žádost podat odmítla, podali ji tedy za ni její příbuzní. Otec a dcera Jana.
Tehdejší prezident Klement Gottwald dostal z celého světa protesty proti zinscenovanému procesu a žádosti o zrušení trestů smrti. Mezi těmi, kteří písemně apelovali na K.Gottwalda byli mimo jiné Winston Churchill , Albert Einstein a mnozí další. Gottwald však 24. června rozsudek smrti podepsal.

Milada Horáková se se svými blízkými setkala naposledy den před popravou. Nebylo jí ani dovoleno naposledy políbit svou dceru Janu. I v těchto těžkých chvílích zůstala klidná a vyrovnaná. O den později, 27. června 1950 byla v pět hodin a třicet minut ráno Dr.Milada Horáková popravena.

Spolu s ostatními odsouzenými se stala obětí zrůdného komunistického režimu, jehož představitelé a spolupracovníci mají dodnes na rukách krev.



Zobrazeno již krát
na úvod