na úvod
výběr dalších autorů

Victor Hugo (1802 – 1885) - životopis


francouzský básník, dramatik, prozaik a esejista, čelný představitel evropského romantismu 19. století. Autor klasicistních a romantických básní.

Narodil se 26.2.1802 v Besanonu.

Byl synem generála Napoleonské armády, jeho matka pocházela z bretaňské provincie Vendée.
Victor žil jen s matkou, která se ho snažila naučit nenávidět Napoleona. Hugo si však brzy vytvořil svůj vlastní názor.

Psát začal již jako dítě, nejprve poezii. V patnácti letech získal uznání v básnické soutěži Francouzské akademie. Tehdy se rozhodl pro spisovatelské povolání.

Roku 1819 založil Victor s dvěma bratry vlastní časopis "Conservateur littéraire". Psal recenze, kritiky, úvahy a reportáže a samozřejmě básně.

Hugo je jediným z francouzských romantiků, který si musel literaturou vydělávat na živobytí.

Roku 1822 vydává první básnickou sbírku Ódy, věnovanou Adéle Foucherové, své pozdější manželce. Brzy nato vycházejí Nové ódy, dva pokusy o román Han z Islandu a Bug Jargal, a 1827 první drama Cormwell s předmluvou, jež se stala teoretickým manifestem romantické školy.

Roku 1829 Victor Hugo vydává slavnou sbírku básní Orientály, filosofický traktát Poslední den odsouzenců a napsal i romantické drama Marion Delorme.

Roku 1830 uvedl svou divadelní hru Hernani, která znamenala konec klasicismu. Hra vyjadřovala nové tužby francouzské mládeže a pochopitelně vyvolala polemiky mezi kritiky i příslušníky různých generací.

Roku 1831 vychází slavný román Chrám Matky Boží v Paříži a současně sbírka intimní lyriky Podzimní listy.

Od roku 1835 podnikl několik cest po Evropě. V téže době napsal několik romantických divadelních her (Král se baví, Lukrecie Borgia, Marie Tudorovna a Ruy Blas) a trojici lyricko-reflexivních sbírek (Zpěvy soumraku, Paprsky a stíny, Vnitřní hlasy).

V roce 1841 byl zvolen členem Francouzské akademie a vstoupil do politiky.

Roku 1845 jej král Ludvík Filip jmenoval členem Panské sněmovny. Po únorové revoluci 1848 byl v doplňovacích volbách zvolen poslancem. Byl přesvědčeným republikánem. Zpočátku podporoval kandidaturu Ludvíka Napoleona na presidenta, ale když prohlédl jeho záměry, ostře proti němu vystoupil v parlamentu i v tisku.

Při státním převratu 2.12.1851 bojoval Hugo na barikádách, a když se pak "Napoleon Malý" (takto nazval Napoleona ve sbírce satirických básní Tresty) stal císařem, musel opustit zemi. Hugo byl pak vypovězen i belgickou vládou z Bruselu, kam se uchýlil, a byl nucen odjet na normanské ostrovy, kde napsal ostré pamflety proti císařskému režimu.

Devatenáct let ve vyhnanství přineslo Hugovi řadu vynikajících děl. V prvních letech vyhnanství vytvořil básně, později zařazené do sbírek Kontemplace, Legenda věků, Čtyři větry ducha, Celá lyra. Napsal také své nejslavnější romány: Bídníky, Dělníky moře a Muže, který se směje. V osobním životě takový úspěch neměl, zemřela mu žena i dítě.

V roce 1859 odmítl nabízenou amnestii a do vlasti se vrátil až v roce 1870, kdy byla Francie po porážce Napoleona III. u Sedanu opět prohlášena republikou. Vzdal se poslaneckého mandátu a po krvavém potlačení Pařížské komuny otevřeným listem v belgických novinách nabídl uprchlým komunardům azyl ve svém bruselském domě. Po návratu do Paříže soustavně a neúnavně žádal pro komunardy amnestii.

Roku 1872 byl vydán Strašlivý rok (verše o Komuně) a roku 1874 Hugův poslední román Devadesát tři. Když 22.5.1885 zemřel, uspořádala mu republika národní pohřeb a pochovala ho v Pantheonu.

Jeho veršované drama "Cromwell" však spatřilo světlo světa až dlouho po autorově smrti: teprve roku 1956 mělo slavnou premiéru na čestném dvoře Louvru…

Victor Hugo patří mezi největší postavy světové literatury, které výrazně ovlivnily její pozdější vývoj a tendence.

Česky vyšlo: divadelní hry (Král se baví, Angelo, Lukrécie), poezie (Básně Victora Huga, Nové překlady Victora Huga, Satyry, Francii a světu, Jen ty nám zůstáváš, ó lásko), próza (Bídníci, Dělníci moře, Devadesát tři, Chrám Matky Boží v Paříži, Poslední den odsouzence).

Díla:
Ódy a rozličné básně (básně - 1822), Han z Islandu (román - 1823), Nové ódy (básně - 1824), Ódy a balady (básně - 1826), Bug-Jargal (román - 1826), Cromwell (drama - 1827), Zpěvy východní (básně - 1829), Hernani (drama - 1830), Chrám Matky boží v Paříži (román – 1831) , Marion Delorme (drama - 1831), Podzimní listí (básně - 1831), Purkrabí, Král se baví (drama - 1832), Jen ty nám zůstáváš, ó lásko, Lucrece Borgia (drama - 1833), Marie Tudor (drama - 1833), Claude Gueux (román - 1834), Angelo (drama - 1835), Zpěvy soumraku (básně - 1835), Vnitřní hlasy (básně - 1837), Ruy Blas (drama - 1838), Louče a stíny (básně - 1840), Kastelánka (drama - 1843), Tresty (básně - 1853), Kontemplace (básně - 1856), Legenda věků (básně - 1859), Bídníci (román - 1862), Písně ulic a lesů (básně - 1865), Člověk, který se směje (román - 1869), Muž, který se směje (1869), Dělníci moře (román - 1869), Strašný rok (básně - 1871)¸ Devadesáttři (román - 1874)¸ Francii a světu, Umění být dědou (básně pro děti - 1877), Papež (básně - 1878), Čtyři větry ducha (básně - 1881), Konec satana (básně - 1886),


***

výběr dalších autorů
na úvod