Tereza Nováková je představitelkou realismu přelomu 19. a 20. století. Základem jejích děl jsou realistické motivy.
Venkovské romány, které Terezu Novákovou proslavily, se odehrávají ve východních Čechách, kde Nováková žila. Dvacet let svého života strávila v Litomyšli a právě tomuto kraji věnuje značnou část své tvorby.
Nováková začala svou spisovatelskou kariéru nejprve národopisnými studiemi, napsala monografii Karolíny Světlé. Posléze zobrazila dobře známý kraj v cestopisech, nazvaných "Z nejvýchodnějších Čech."
Jejích pět románů se odehrává ve východních Čechách, kde se snažila co nejvěrněji zobrazit nedávnou minulost, k čemuž jí pomáhaly dobové prameny.
V románech této české autorky vystupují ideální muži, kteří často řeší vztah člověka ke společnosti a víře. V románu "Jan Jílek" je hrdinou český evangelík, který je donucen kvůli náboženské nesvobodě opustit vlast, v románu "Jan Šmatlán" vypráví Nováková příběh katolického chlapce, který hledá smysl života. Nenajde jej však ani u evangelické církve. Hrdinou románu Na Librově gruntě, odehrávajícího se revolučního roku 1848, je chudý sedlák Jobek Libra, který těžce snáší robotu a daně. Čtvrtý román nese název Děti čistého živého a vypráví o náboženské sektě, symbolizující touhu prostých lidí po lepším životě, a jejím zániku. Poslední velký román Novákové je Drašar, napsaný podle skutečné osoby, obrozeneckého kněze, který porušil celibát a je za svůj prohřešek z církve vyhnán. Ztrácí víru i společenské poslání a umírá v chudobě.
Díla:
monografie Karolíny Světlé, Maloměstský román(zde líčí život Havlíčkovy dcery Zdenky), Z nejvýchodnějších Čech, Jan Jílek, Jiří Šmatlán , Na Librově gruntě, Děti čistého živého, Drašar