Geraldine Brooks byla zpravodajkou The Wall Street Journalu a na středním východě prožila šest let. Ukrytá pod „čádorem“, tradičním oblečení věřících muslimských žen, zakrývající celé tělo i obličej, sledovala dění kolem sebe, aby o něm mohla podat svědectví.
Ve svém příběhu se snaží najít příčiny utlačování žen v muslimské (islámské) společnosti a poukazuje na to, jak muži zdeformovali Korán k obrazu svému, aby pro utiskování svých manželek, matek, dcer a sester měli zdánlivé ospravedlnění.
Pro nás, obyvatele střední Evropy, může být nepochopitelné a šokující, jak je se ženami v zemích středního východu zacházeno. Pro ně je to však běžná součást života. Denně jsou vystavovány ponižování, týrání a často jsou v ohrožení smrti, neboť manžel může svou ženu za neposlušnost beztrestně i zabít. Stejně tak mnohoženství, ženská obřízka či ukamenování jako trest za mimomanželský sex, to jsou jen některé praktiky, které mnozí vyznavači islámu považují za běžnou součást života svých žen.
V Saudské Arábii, Jemenu, Íránu a dalších zemích nikoho nepřekvapí, že žena nesmí sama cestovat, nesmí mít řidičský průkaz a dokonce nesmí ani chodit po ulici bez mužského doprovodu či písemného povolení manžela. Žena nemá téměř žádná práva, ale zato spoustu povinností, v případě rozvodu nemá nárok na majetek ani na děti.
Rozvod smí uskutečnit jen muž a to pouze tak, že ženě třikrát za sebou zopakuje : „Rozvádím se s tebou.“
O všech těchto skutečnostech i o mnoha dalších ve své knize „Devět částí touhy“ Geraldine Brooks vypráví očima novinářky, která byla nucena se mnoha praktikám vyznavačů islámu podrobit. Která byla nucena zapomenout na své sebevědomí, emancipaci a hrdost, pokud chtěla na středním východě přežít. Neboť být ženou, je v těchto zemích mnohdy mnohem méně, než být domácím zvířetem.

Kniha byla vydána poprvé v New Yorku, nakladatelstvím An Anchor Book, v roce 1995, u nás až v roce 1999 Knižním klubem a dnes ji už seženete asi jen v antikvariátu či v nějaké knihovně. Rozhodně se však nejedná o zastaralý příběh, který u dnešního čtenáře nemá místo. Právě naopak!