Divá Bára byla dcerou pastýře Jakuba a žila v malé české vesnici. Maminka jí zemřela a tak žůstala pouze s otcem. Otec Báru vychovával po svém, učil ji dovednostem, které na vsi uměli jen chlapci. Plavat a nebát se. Jelikož Báře chyběl ženský vzor, stala se velmi samostatnou a statečnou dívkou. Nezáleželo jí na tom, jak vypadá, byla neustále neupravená a smála se ostatním dívkám, které nosily krajky a mašle ve vlasech. Pro její svobodomyslnost a odvahu jí však lidé, kterým její otevřená povaha vadila, začali říkat "Divá Bára". Ačkoli se Báry její otec neustále zastával, nedokázal zlým jazykům ve vsi v pomluvách zabránit.Bára jako jedna z mála nevěřila na strašidla a vodníky, neměla strach z vody, uměla plavat, což tehdy nebylo běžné a byla samostatná. Naproti tomu ostatní dívky a ženy ve vsi byly pověrčivé, bojácné a zcela poddané víře v Boha a Peklo.
Bára jednoho dne postraší bohatého pana správce, který byl vnucován její kamarádce a zachrání ji tak od sňatku s ním. To je pro zbabělé a hloupé vesničany jen další důkaz toho, že je Bára posedlá. Za trest ji zavřou na noc do hřbitovní márnice. Ven z márnice Báře pomohl myslivec, který jediný neviděl v Báře zlou divoženku, ale milé a odvážné děvče. Bára, která se chodí každý večer koupat do rybníka, je ostatními neustále odstrkována, pomlouvána a je velmi neoblíbená. Myslivec ji vezme pod svá ochranná křídla a Bára konečně pozná nejen přátelství, ale i lásku.

Příběh vykresluje všechny postavy tak, aby čtenář nezůstal na pochybách "s kým má tu čest". Obyčejní vesničané, zahleděni jen do svých přízemních problémů, nedokáží přijmout nevšední Báru mezi sebe. Brání jim v tom strach z neznáma a odlišnosti, který je vlastní mnohým i v dnešní "civilizované" společnosti. Divá Bára je typickou postavou, která se nevejde do žádné šablony, kterou si lidé mezi sebou určili. Dívka měla být krásná, upravená, závislá na muži a nesmělá. Muž měl být silný, odvážný, schopný a vůdčí typ. Bára je milá a srdečná dívka, které však nechybí odvaha a samostatnost, což jsou vlastnosti, přiřknuté mužům. Proto se liší a proto není přijata.
Dílo je svým způsobem nadčasové, neboť je aktuální i dnes.
Překonání hranic mezi pohlavími, ale třeba i mezi etniky či národnostmi, není ani dnes pro mnoho lidí schůdné.