Prvotina autorky, píšící pod pseudonymem Jakuba Katalpa, je příběh o hledání sebe sama, o útěcích z měšťáckého prostředí, o touze poznat život se vším, co k němu patří.
Třicetiletá Nina, hlavní postava knihy, uniká z naleštěného prostředí svého měšťáckého domova, od manžela – suchara ( vybírá si rybu mrtvější, než je on sám) do vášnivě zemitých vztahů s milenci ( A Mišo mě líbal naléhavě, jako když pes očuchává fenku…) a milenkou. (Jednou jsme se milovaly jako dvě feny, já s nohama u sebe, jak jsem to dělávala od Mišovy smrti, a Blanka otevřená jako vstup do tunelu…)
Prostřednictvím těla odhaluje Nina svou divokou duši, hledá cestu k sobě v uhlazeném světě plném zábran.Vzpomíná na dětství prožité u svérázné babičky (její stříbrný klín), vypráví své zážitky představy a vzpomínky s odvážnou otevřeností, jazykem drsným, barvitým a mimořádně působivým.
Kniha je o funkcích a smyslech těla, o naplňování i vyprazdňování, o smyslnosti , vášni a nespoutanosti, psána s barbarskou, živočišnou otevřeností a upoutává neobvyklým obsahem.

Kniha Je hlína k snědku? o které se někdy hovoří jako o pornografické, má místy velmi silné psychologicky laděné momenty, na druhou stranu odpuzuje nechutnými popisy, až jakoby záměrně šokujícími: Prst uvnitř: Protlačím dovnitř jeden prst, za ním druhý a pak postupně celou ruku, sevřu prsty v pěst a zase je rozevřu, šmejdím a pátrám po něčem, co bych mohla být já…

Jakuba Katalpa (1979) rozvířila svou neobvyklou prvotinou poklidnou hladinu české literatury a jako objev roku byla nominována na Literu 2007. Je jisté, že próza takového kalibru od tak mladé autorky vtrhla na českou scénu jako blesk ; Schopnost takto otevřeně a neotřele vynést na povrch tajná zákoutí každého z nás někoho nadchne, útlocitnější čtenář může být ale znechucen právě tou syrovou, živočišnou modelací textu.
Jakuba Katalpa je talentovaná autorka, její jazykové vyjadřování je fascinující, a jde jen o to, jak naloží se svým talentem, který je bezesporu výjimečný.

Vydalo nakladatelství Paseka, Praha 2006