Kniha Ivanky deváté „Koukám a co nevidím“ je kniha fejetonů , trochu ve stylu Haliny Pawlovské. Nicméně přirovnávat Ivanku Devátou ke komukoli se jaksi nehodí, protože ona sama je spisovatelkou s velkým S a má svůj vlastní, osobitý styl. Její fejetony jsou zábavné a vtipné, možná právě proto, že jsou ze života a mnozí z nás se v nich můžeme najít. Ivanka Devátá umí dělat inteligentní humor, nemá problémy zesměšnit kohokoli a cokoli, především sama sebe. Její fejetony se skládají z fragmentů, jimž vhodnými slovními hříčkami dává rytmus, řád a konečný tvar s takovou lehkostí, jako kdyby si vyprávěla s kamarádkou u kávy.

Když čtete knihu Ivanky Deváté máte pocit, že čtete její deník, který se skládá ze zábavných a vtipných příběhů, někdy malinko tragikomických, ale vždy vyznívajících lehce a vtipně, s nonšalancí a nadhledem, byť by se týkaly zásadních témat našeho života.
Z některých fejetonů jsem cítila jasný důraz na vlastní ženství a pojetí ženství ve společnosti jako takové. Nevím, jestli to byl záměr autorky, či jsem našla něco, co je běžnou součástí jejích děl.

Ivanka Devátá se narodila 27.11.1935. Je známá jako spisovatelka a herečka, hrála Hermii ve Snu noci svatojánské, zahrála si v řadě komedií, spolupracovala s rozhlasem a v současné době píše především povídky a fejetony, které se uplatní v tisku i v rozhlase.

Ukázka z knihy:
„Co se učí prodavači

„Můžete mi, prosím, říct, který prostředek je na udržování čistých spár mezi dlaždicemi?“ Mladá prodavačka na mne pohlédla stejně nevěřícně, jako bych se jí zeptala, zda měla na základní škole poměr s třídním učitelem. Zopakovala jsem dotaz ještě šetrněji a okořenila ho špetkou podlézavosti.

„To nevím,“ protáhla neochotně s podtextem Vy máte ale nápady! „Odpusťte, ale přece,“ koktala jsem zaskočeně, „když tu prodáváte...?“

„Jsem tu první den,“ odbyla mě rázně a odkvapila, patrně za účelem rozvázání pracovního poměru.

No jistě, na výrobcích jsou návody, ale jejich tvůrcem je zřejmě umělec, který píše básně na rýžová zrnka. Silnou lupu jsem neměla, tak jsem odešla s nepořízenou.

Za čas jsem zavítala do veleprodejny potravin v jiné čtvrti, než bydlím, a neznalá jejich uspořádání zboží jsem marně hledala solamyl. I oslovila jsem lelkujícího mladíka v pracovním plášti. Vyrobil užaslé obloučky obočí a hlesl: „Ale já jsem v zelenině!“ No, tak jsem zase byla v …, taky zelenině. Nakonec mi pomohla již starší prodavačka mateřského vzhledu, která mě k solamylu d o v e d l a!!!

Po těchto zkušenostech jsem se vážně zamyslela. Jak se mladí prodavači kvalifikují pro svoje povolání? Odpověď jsem nalezla při sledování televizního pořadu. Informoval diváky o právech zákazníků při reklamaci. Rázem jsem byla v obraze. Prodavači se učí především odbývat dotěrné klienty. Rozšklebily se vám po měsíci nošení boty? Pak vězte, že jste si koupili menší, než potřebujete, chodili jste v nich po nevhodném povrchu, obouvali je neurvale a vůbec, chodili jste v nich, že jo? Upadla vám násada u nové lopaty? Určitě jste ji používali jako páčidlo. Vašemu dítěti se na Štěpána rozpadla trojkolka, kterou mu přinesl Ježíšek? No jó, pane, když máte dítě rabiáta...

Vzpomněla jsem si, jak se mi v krátkém čase odlepila výstelka drahého pouzdra na brýle, a zaměstnankyně Optiky vyslovila domněnku, že jsem exkluzivní futrál uchovávala v horkém prostředí. No tak jó, občas ho dávám do trouby zároveň s vepřovým, ale to mi nikdo neřekl, že to nejde.

Pouzdro mi s reptáním opravili, ale po týdnu zkolabovalo zas. Tak jsem si koupila vteřinové lepidlo, zakutila a vida! Drží to už čtyři roky.

Tudíž si myslím, když už jsem tak šikovná, co kdybych některým prodejnám nabídla, že jim opravím zaměstnance? Ale na to bych nebrala lepidlo. To by chtělo něco jiného. Možná rákosku. “

Vydalo nakladatelství MOTTO, v roce 2005, cena 199,- Kč, můžete objednat

Tuto recenzi jste si zobrazili již krát