Hra bývalého presidenta České republiky Václava Havla Largo desolato, vychází z osobních zkušeností autora. Je vnitřním pohledem do disidenta stíhaného komunistickým režimem. Vypráví o filosofovi Leopoldu Kopřivovi, jež je zmítán zvůli totality. Paralelně je však také svírán kleštěmi svého svědomí a tlakem lidí, kteří v něm spatřují hrdinu, který musí za všech okolností čelit všem nástrahám a vždy jít hlavou proti zdi. Postavy objevující se v jedné místnosti jeho bytu (v které se celá hra odehrává a symbolizuje tím stísněnost situace hlavního hrdiny) vytvářejí pomyslné kleště v kterých Leopold vězí. Dostává se do stavu, kdy únik vidí v zatčení, které nepřichází. V této neustálé hrozbě represí je obsažen nejrafinovanější, málem až sadistický, způsob ponižování a psychického nátlaku ze strany moci. Střídavé nabídky za drobné ústupky ze svých názorů střídané přísnou polohou obsahující všudypřítomnou moc nad jeho osudem dělají z filosofa Kopřivy člověka, s kterým si jedni nemilosrdně zahrávají a druzí nevidí co se v něm dennodenně odehrává z důvodu svých nekonkrétních, někdy až romantických představ a neznalosti skutečné daleko složitější reality. Slovy samotné hlavní postavy „Období krize smyslu života“Hra byla napsána v roce 1985, divadelně ztvárněna byla v roce 1990. Obsahuje 7 obrazů a 12 postav.