Z obálky: Když se zdravotní sestra Fabienne zamiluje do okouzlujícího a elegantního Habiba, zažívá vrcholné štěstí. Začnou spolu žít, narodí se jim dvě dcery, ale pak se pohádka promění v noční můru. Habib se k Fabienne chová stále agresivněji, zakazuje jí chodit do společnosti, dokonce i stýkat se s vlastní rodinou. Když nešťastná žena sebere odvahu a chce se s ním rozejít, rozzuřený muž ji pořeže nožem a unese starší dceru. Fabienne stojí před nejtěžším úkolem svého života: získat malou Sáru zpět.

Recenze: Příběh je skutečný. Žádná fikce, žádné přikrášlování skutečnosti. Fabienne byla jen jedna z mnoha žen, které se navzdory zkušenostem jiných a varování svých blízkých, rozhodla žít s muslimem. Založit rodinu s mužem, který byl vychován v jiném kulturním prostředí, s jinými prioritami i pohledem a svět, spravedlnost a čest. S mužem, který se příliš neliší od těch, s nimiž spojily život i další z mnoha žen, jenž prošly podobnými útrapami jako Fabienne. "Každý svého štěstí strůjce" , nabízí se v souvislosti s životním příběhem ženy, která nedbá varování ani zkušeností jiných. Která nedbá nejprve malých a potom i naprosto jasných náznaků, že svůj život dávno nemá ve svých rukách. Která i přesto zůstává s tyranem a zavrhne vlastní rodinu, aby vyhověla jeho přání. Nicméně jiné tvrzení "Láska je slepá", má v tomto příběhu také své místo. Milovat až za hrob, jak se o to snažila právě Fabienne, může bolet. Hodně bolet, jak se měla Fabienne možnost přesvědčit na vlastní kůži. Bohužel se o tom přesvědčila i její malá dcerka Sára, která byla rukojmím vlastního otce a která musela všechny útrapy prožívat s matkou. Později, kdy byla od matky násilím odloučena, žila pro změnu pod vlivem otce, který podle vyprávění Fabienne nebyl právě příkladným rodičem. Sára to neměla lehké. Neměla to lehké ani Fabienne. Kdyby však byla opatrnější, mohla se tomu všemu včas vyhnout...
Tato kniha je svědectvím o lásce, která se změnila v peklo. Příběh ženy "ze západního světa", která spojila svůj život s muslimem a krutě na to doplatila. Příběh, který odhalí, jak bezcitní k sobě lidé mohou být.

Ukázka: Protože Habib dosud snil o tom, že zbohatne zaškrtáváním políček na tiketu lotynky, myslela jsem si, že se časem umoudří. Pokud chci najít řešením, nesmím se především rozčilovat já sama, a tím méně mu lhát. Musí mi dál plně důvěřovat. A to půjde jedině tehdy, když k němu budu poctivá a nebudu nic podnikat za jeho zády. Byla jsem rukojmí, ale věřila jsem, že mohu vyjednávat. Čekala jsem na den, kdy si v jeho přítomnosti budu moci promluvit s bratrem.
Zatím jsem slíbila, že přeruším s Brunem kontakt. A zradila jsem sevé rodiče. Pochopitelně jsem si mohla říkat, že je budu dál chovat v srdci, ale fakticky jsem je zavrhla. Neviděla jsem svého bratra bezmála dva roky. Směla jsem navštěvovat rodiče, ale až na výjimky sama. Pokud jsem s sebou chtěla vzít Sáru, Habib ji okamžitě zaměstnal jinak. Tři dny dopředu jsem byla ochotná snášet všechna možná ponížení v naději, že ji se mnou pustí k rodičům. Habib se však neuklidnil. Nevynechal jedinou příležitost, aby mé příbuzné zkritizoval. Nechtěla jsem přistoupit na jeho hru, proto jsem mu neodpovídala.
Řídil se svým scénářem: všichni Brinové jsou proti němu zaujatí a snaží se mě proti němu poštvat, abych od něj odešla a mohla si uzurpovat Sáru. Není to má vina, jenom jsem tak naivní, že mi to nedochází. Podléhám jejich vlivu. Mezi nežádosucí osoby, které jsem k nám již nesměla zvát, se zařadila i má kolegyně z ARO Bénédicte. Odvážila se mu říct, že by mohl vzít místo prodavače. Taková urážka!