Příběh malého chlapce, který do svých pěti a půl let vyrůstal v dětském domově a ... jak už název knihy napovídá - nikdo ho nechtěl. Chlapec byl na svůj věk fyzicky i psychicky zaostalý a pobyt v domově mu příliš neprospíval. Ačkoli manželé, kteří usilují o adopci dítěte, si představují dítě dvouleté, malý Míša je očaruje svou křehkostí a bezbranností až neúměrnou svému věku. Příběh nás provází prvními nepatrnými krůčky v komunikaci a sblížení malého opuštěného dítěte a jeho adoptivních rodičů a jejich postupnou změnou v pevné citové pouto. Příběh je z velké části autobiografický a odkrývá velmi citlivě vztah matky a dítěte, snahu o sblížení původně cizího tvorečka a jeho nových, pro něj neznámých lidí jako jeho rodičů. Pro chlapce i pro adoptivní rodiče je stejně těžké najít společnou řeč a sílu citů, která by odpovídala jejich novému vztahu. Chlapec za celý svůj pět a půlletý život nepoznal opravdovou lásku a něhu, jen pevný řád dětského domova. Je proto zprvu velmi ostýchavý, ale také pořádný a nepřiměřeně způsobný. Jeho novým rodičům trvá dlouhý čas, než pomohou malému Míšovi svou péčí a láskou dorůst ve zdravé a sebevědomé dítě. Autorka na stránkách své knihy přiznává, že i pro ni tento nový vztah znamenal změnu v jejím žebříčku hodnot a přizpůsobení se novému stavu věcí.
Ukázka :
Večerní úkony jsou pro Míšu nanejvýš důležité. Musí se přesně dodržovat, od žádné jednotlivosti se nelze odchýlit - jinak v jeho malém světě nastává zmatek a Míša ztrácí jistotu. Chová se přitom přímo puntičkářsky. Pěkně na sebe vyrovná všechny obrázkové knížky a hry, takže vypadají jako podle pravítka. Když mu někdy pomáhám, schválně se chovám ležérně. Vsunu třeba menší krabičku mezi větší. Ale Míša nemá klid, dokud to není v naprostém pořádku a na svém místě jako každý večer. Ještě je pro něj nepředstavitelné, že později, stejně jako ostatní děti, bude totální nepořádek považovat přímo za božský, alespoň na pár hodin ... Ale i pak se vždy znovu vrátí k důvěrně známému pořádku, děti z dětského domova poznají pořádek a čistotu dřív než lásku...
***
Rozpomíná se na spoustu pěkných věcí, ale i na leccos zlého. V jeho vyprávění se stále znovu objevuje postava, jež ho naplňuje hrůzou. Když měla mladá vychovatelka volno, občas ji vystřídala a zdá se, že pokaždé nastolila hrůzovládu.
"Byla opravdu tak zlá?" vyptávám se.
"Vždycky nás mlátila vařečkou," říká chlapec tiše,
"vždycky do hlavy, hrozně to bolelo. Všichni jsme se jí báli, i velcí kluci a v noci ..." zarazí se, zadívá se na podlahu.
"Co se dělo v noci, Míšo?"
"V noci nás zamkla v ložnici, a když jsme potřebovali ven, tak to nešlo."
"A co jste dělali?"
"Šli jsme zpátky do postele - a to - šlo taky do postele. Kam jsme měli jít? A ráno nám vynadala. A namlátila..."