Z obálky: Létající objekty se pohybují nad našimi hlavami nepřetržitě. U některých není problém je identifikovat, u jiných ano. A všem je společné to, že k nim v době, ve které žijeme, není moc co dodávat.

Výbor z nových textů Emila Hakla obsahuje jedenáct povídek, ale při bližším ohledání je možno najít ještě dvanáctou. Jejím autorem je fotograf Miro Švolík.

Recenze: Čtvrtá prozaická kniha Emila Hakla, je sbírkou povídek vyloženě ze života. Jak je autorovým dobrým zvykem, bravurním způsobem vypráví krátké útržky z reality všedních dnů. V povídkách není težké najít některý z tragikomických výstupů, které každý z nás občas zažívá např. při reklamaci zboží u neochotné a nekompromisní prodavačky, trapné situace z partnerského soužití či vzteklý záchvat při představě, že vás opět budou obtěžovat dělníci při neodkladných a za poslední čas již několikátých opravách panelového domu, ve kterém shodou náhod bydlíte zrovna vy. Možná se vám při čtení uleví, že nejste jediní, kdo podstupuje tyto nástrahy života. A možná objevíte v knize svérázný návod, jak si s nimi poradit. Nebo vám pouze Haklovo dílo zpříjemní pár chvil po dobu četby, ale i tak si myslím, že nebudete litovat času, který knize věnujete.

Ukázka: Vydal jsem ze sebe smích a přitom jsem jako obvykle pociťoval jakousi nedostatečnost– odjakživa mám dojem, že fakt, že se se mnou někdo bezprostředně baví, je třeba ocenit mnohem zábavnějším způsobem, než jakého jsem v tu chvíli schopen. Že se ode mě očekává něco, čemu neumím vyhovět. Ergo že to všichni uzavřou konstatováním, že jsem vůl.

O autorovi: Emil Hakl vlastním jménem Jan Beneš se narodil v roce 1958 v Praze. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu, později ještě dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař, živil se jako textař v řadě reklamních agentur i jako novinář. Od 80. let se věnoval psaní veršů, dramatizaci literárních předloh a jejich realizaci v amatérských divadelních formacích. Emil Hakl je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet. V roce 1991 mu vyšla sbírka veršů "Rozpojená slova" a s delším odstupem sbírka "Zkušební trylky z Marsu" (2000). Postupně vydal povídky "Konec Světa" (2001), román "Intimní schránka Sabriny Black" (2002), novelu "O rodičích a dětech" (2002), oceněnou Magnesii literou za nejlepší prózu, povídky "O létajících objektech" (2004) a román "Let čarodějnice" (2008).

Vydalo: Nakladatelství Argo v roce 2004, 192str., 259Kč.