Autorka knihy Ilona Borská se narodila v roce 1928 v Praze , pracovala v rozhlase, v nakladatelství Albatros, byla reportérkou a je známá především knihami z oblasti literatury faktu. Praha má tajemná mezi tuto literaturu patří.

Už sám název města Praha není zcela jednoznačný, většina lidí dodnes neví, co slovo Praha vlastně znamená. V knize se to však dozvíte hned v první kapitole.
Kniha začíná založením města Prahy v roce 905, pokračuje přes dobu Jana Husa, Karla IV., Přemysla Otakara II., Bílou horu a poslední stránky se věnují 20. století, mimo jiné i domu, kde v roce 1916 bydlel Franz Kavka.

Z mnoha kapitol této knihy je zajímavá například kapitola Hradby, kde se dočtete o hradbách jako takových, kdy, kým a jak byly vystavěny.
Další kapitoly, které stojí za zmínku jsou například „Karel, otec vlasti“ či „O čistotě a pořádku“, v níž se mimo jiné můžete dočíst, že čistota rozhodně nebyla v Praze běžnou záležitostí a že o pořádku ve městě se dalo žřídka kdy hovořit.
Dalšími tématy knihy jsou například popravy, kati, strašidla a mnoho dalších.

Paní Borská tuto publikaci pojala jako výpravný příběh historických událostí našeho hlavního města. Vypráví barvitě a poutavě o věcech tak obyčejných, jako jsou hradby a pro nás již tak samozřejmých, jako Karlův most. Její spisovatelské umění se rozhodně nedá srovnat s běžnou historickou publikací.
Ilona Borská se ve své knize věnuje především lidem, obyčejným Pražanům, kteří žili o několik století dříve než my. Ačkoli se kniha jmenuje Praha má tajemná a dozvíte se v ní, jak už bylo zmíněno, o stavbách , hradbách a uličkách, příběhy lidí zde hrají zásadní roli.

Z těch „lidských“ kapitol bych ráda upozornila především na kapitolu o židech.
Jejich těžký úděl, popisuje Ilona Borská dle historických pramenů a kronik Prahy. Židé byli několikrát vyhnáni z města, zavíráni do ghét a jejich postavení mezi ostatními lidmi bylo mnohdy až šokující.

Na to, aby vás kniha zaujala, rozhodně nemusíte být Pražák a dokonce ani nemusíte Prahu znát. Ať tak či tak, po přečtení této tenké knížky zcela jistě pocítíte touhu, některá zde popisovaná místa navštívit.
A možná si při čtení ani neuvědomíte, že se vlastně vzděláváte. ?

Ukázka z knihy, kapitola „Město karlovo“:
„Král měl deformovanou páteř, nehybný krk, později se přidala pakostnice. Při audiencích a delších sezeních nedbal na údiv hostů a vytrvale řezal proutí, jak mu poradili lékaři. Cvičil prsty, postižené dnou, aby docela neztuhly. Sotva mu však otrnulo, už zas někam cválal na koni, do Norimberku, do Řezna, kam ho právě volaly vladařské povinnosti. Vézt na voze se odmítl, měl po otci v krvi rytířskou krev.“

Vydalo nakladatelství Motto, v roce 2005.
Tuto recenzi jste si zobrazili již krát