Novela Stařec a moře je autorovým posledním dílem vydaným za jeho života.
Příběh se odehrává v kubánské vesnici poblíž Havany ve 40. letech 20. století.Starý kubánský rybář Santiago vyjížděl každý den na lov ryb. Po čtyřicet dnů mu v jeho činnosti obětavě pomáhal chlapec Manolin. Lov stále nebyl úspěšný, a proto rodiče zakázali Manolinovi dále starce doprovázet. Santiago se ale nevzdal. Opět vyplouval na moře,trpělivě kladl návnady. Úspěch přišel až osmdesátého pátého dne. Na návnadu připravenou Manolinem zabral obrovský mečounovitý marlin. Boj s touto obrovskou rybou trval po dva dny a dvě noci. Během zápasu uvažoval stařec o svém vztahu k chlapci, přemýšlel o životě, rozmlouval s rybou, kterou považoval za rovnocenného protivníka. Pň návratu domů napadli úlovek uvázaný za loďkou žraloci. V únavném boji ztratil Santiago harpunu, bránil se pouze zlomeným veslem. Do vesnice se navrátil zcela vyčerpán. Z jeho úlovku zbyla jen ohlodaná kostra.
Jednoduchý příběh je jakousi metaforou o životě. Vedle výpovědi o marnosti lidského snažení (alegorie: stařec - člověk, ryba - příroda, žraloci - zlo) má i hlubší smysl. Oslavuje nezdolnou aktivitu člověka, který bez ohledu na námahu, překážky a utrpení jde za svým cílem a který tváři v tvář smrti prokazuje míru své odvahy a cti. Hlavním měřítkem smyslu života a štěstí není zisk, ale uspokojení z vykonané práce, z čestného boje o vlastní bytí.
Stařec je houževnatý, odvážný, vytrvalý a neúnavný. Je vzorem fizicky i duševně zralého člověka, schopnéhoudělat cokoli pro dosažení vytyčeného cíle.
Novela poukazuje na úzké sepětí člověka s přírodou, jejíž je součástí. Vzájemným vztahem malého chlapce a starce symbolizuje generační solidaritu. V příběhu nacházíme i symboliku křesťanskou: těžké lano jako kříž na starcových zádech, stigmata na jeho dlaních. Svým námětem a zpracováním získalo dílo nadčasový význam, oslovuje i současnou generaci.