Z obálky:
Pokud chce Egypťan Omar zůstat v Německu, musí se oženit. V jednom bistru to vysvětlí jednatřicetileté Doris a požádá ji o pomoc. Chce si dát seznamovací inzerát. Je podzim 1987, Omar dělá v Německu taxikáře. Adeptky na vdavky s muslimem se nehrnou, a tak si Omara nakonec příští rok vezme sama Doris. Manželství zpočátku působí jako klidné a šťastné, ale po vypuknutí války v bývalé Jugoslávii začne Omar vytrvale docházet do mešity, stýká se s muslimy a postupně obrací na islám i Doris. Když v roce 1994 odcestují do Bosny, Omar omezuje její osobní svobodu ještě víc, nutí ji zahalovat se, zakazuje jí vycházet ven, mluvit před muži, za neposlušnost ji bije. Sám tvrdí, že pracuje pro humanitární organizaci, ve skutečnosti se kontaktuje s podezřelým podsvětím, které má vazby na mezinárodní terorismus. Doris ho neopustí ani poté, co si přivedl druhou manželku, avšak když zjistí, že muž pracuje pro bin Ládina, prchne do Německa a vše oznámí úřadům. Nyní je chráněna jako svědek a žije pod cizím jménem.

O autorce:
Němka Doris Glück se narodila v roce 1956. Vyučila se prodavačkou a řadu let pracovala u různých firem jako dealera kosmetiky. V roce 1988 se vdala za egyptského muslima. Muž ji vedl k respektování zásad islámu. Odcestovali spolu do Bosny, tam se vztah začal hroutit, neboť manžel navázal kontakt s teroristickým podsvětím. Začátkem roku 2001 se Doris podařilo z manželství uniknout a vrátit se do Německa. Obrátila se na úřady, aby podala svědectví o zločineckých kontaktech svého muže, ale zprvu jí nikdo nevěřil. Teprve po útoku na Bali v říjnu 2002 byla zařazena do programu n ochranu svědků. Žije v neustálém strachu a dodnes se musí skrývat pod cizím jménem.

Recenze:
Podtitul knihy Umlčená je „V područí fanatického manžela“. Vypovídá o mnohém.
Doris byla obyčejná žena, žijící v Německu evropským způsobem života. Byla samostatná, měla práci, která ji uspokojovala a zdálo se, že je spokojená. I setkání s Omarem, který se stal na mnoho let jejím manželem, se zdálo jako šťastný krok do budoucnosti. Zpočátku, dokud žili v Německu, se Omar vůbec nezajímal o islám, nemodlil se, nechodil do mešity a nechal Doris žít stejným způsobem života, jako před svatbou. Doris líčí tuto dobu v knize jako úplnou idylku, člověk by jí málem záviděl…

Postupně se však Omar pod vlivem událostí v bývalé Jugoslávii, kde byli zabíjeni i muslimové, začal měnit. Nakonec se z něj stal ortodoxní muslim a přivedl k islámu i Doris. Později vyžadoval, aby žila podle zásad šaríja, zahalovala se, nesměla mluvit s cizími muži, nesměla sama vycházet z domu ani řídit auto. Pro Doris však nebyla žádná z těchto skutečností dostatečně silným impulsem, aby se s Omarem rozvedla. Dokonce ani bití a druhá manželka ji nepřiměly, vrátit se zpátky do Německa. Pokud lze výpovědi Doris v knize věřit, měla k tomu několik příležitostí, které nevyužila. Odsoudila se tak sama do života v muslimském světě, který byl od evropského způsobu života, jaký vedla v Německu, odlišný téměř ve všem.

Zarážející na celé skutečnosti je především to, že i když se Doris několikrát pokusila kontaktovat úřady a udat svého manžela, že je součástí teroristické skupiny, nikdo jí neuvěřil. Omar to věděl a využíval této skutečnosti k tomu, aby ji k sobě ještě více připoutal, aby si připadala bezmocná a zcela pod jeho vlivem.

Občas mi připadalo nepochopitelné, proč Doris trpěla vše, čím ji její manžel nutil projít, proč ho neopustila, když ji k tomu sám vybízel a proč v sobě nedokázala najít alespoň trochu sebevědomí a odvahy změnit svůj život. Ale je to stejná otázka jako ta, proč některé ženy žijí s alkoholikem a násilníkem, když mají denně možnost změnit svůj život…

„Umlčená“ je příběh o životě, lásce, nenávisti, bezmoci i odvaze jedné ženy. Ale i o víře, islámu, terorismu, výcvikových táborech, násilnostech a svaté válce. Z vyprávění Doris lze o islámu pochopit mnohé, především to, jak umí být silný a pevný ve svých základech. Jak moc je odlišný a přesto stejný jako křesťanská víra. Jak moc tito lidé věří, že jsou na správné cestě. Dokonce i to, že jsou do určité míry v právu, zlobí-li se na okolní svět.
Ačkoli to není islám, kdo vede svatou válku a vyznává terorismus jako svoji životní pouť, ale jen lidé, kteří zneužili nejen víru, ale i sebe a své blízké k tomu, aby splnili své touhy po svobodě, rozhodně jej nelze nebrat vážně. A to jak v těch dobrých, tak i těch špatných stránkách své podstaty, která se dnes a denně odráží v celém světě.


Vydalo nakladatelství Alpress, s.r.o., 2006